Myšlienky – beztrestná a nekonečná sloboda
!?
Píšem to, čo cítim a tak ako to cítim. Už dlho žijem v Českej republike
(od r. 1996) a aj napriek tomu, že stále rozprávam po slovensky, ma občas básne
napadajú v češtine. Je totiž denno denne všade okolo mňa. Nenájdete tu všetko,
čo som napísala. Je to iba taký výber, ktorý sa budem snažiť občas
obmeniť.
B. J.
Bezejmenná Jména
jenž potkávám denně
tváře bez vizitky
co otisknou se ve mně
Umřu,
když nespatřím je jednou
stíny,
co bezelstně blednou.
Bezejmenná Jména
jež drtí moji víru
polibky z lhostejnosti
co ztratily svou sílu.
Jména,
jenž nemají své stíny
jsou pouhou ozvěnou
mé bezesné viny.
Zkoumání
Zkoumám
Když dívám se ti do očí
Jestli svět dá se otočit
Zkoumám
V tom nebi modrém jako andělé
Jestli zaprodal jsi přátelé
Zkoumám
Když hledím v dáli nebeskou
Jestli se ti jednou zastesklo
Zkoumám
Zda prodal jsi mne za potlesk
Zda vůbec mám mít stesk
Zkoumám
Jestli zklamala jsem představy
Nebo zradily tě obavy
Zkoumám
Zda odpovíš mi na dotaz
Či podíváš se na obraz
Zkoumám
Jestli podvedl jsi sebe
Zda otevřou ti nebe
Zkoumám
Když dívám se ti do tváře
Jsou to oči vraha nebo faráře?
Báseň psaná v prachu
Po paletě snů
Stéká moje pýcha
V noci bílých dnů
Přestala jsem dýchat
V zapomění stínů
Leží moje tělo
Přes doteky tvých snů
Navždy oněmělo
Chtěla jsem jen zářit
Jako svíce světla
Donutils´ mne zabít
Vstoupit na dno pekla
Teď se zvedám z prachu
Kráčím bledým stínem
V ústech cítím pachuť
Noc se stala mým dnem
V noci půjdu světem
Rozpustím se v davu
Sny přenechám dětem
Neztratím svou hlavu
Vstanu z bídy slibů
Nebojím se strachu
Vztyčím vlajku svých dnů
Báseň psanou v prachu
Strach
Strach
Ten přítel s tváří ďábla
Strach
Zjevuje se v davu
Strach
Tvář, jenž Tě zmátla
Strach
Jemu dáváš hlavu
Strach
Hledí do tvé duše
Strach
Křičí do všech stran
Strach
Nemůže být rušen
Strach
Žije bez zábran
Strach
Ač bráníš se mu stále
Strach
Ač kráčíš cestou jinou
Strach
V té pasti stojíš dále
Strach
Tvé myšlenky dál hynou
Strach
Zabil přátel pár
Strach
Zlomil pýchu v Tobě
Strach
Ten obrovský žár
Strach
Jenž potkáváš ho v hrobě
Strach
Tvé jméno nosí
Strach
V očích tvých je znát
Strach
Tvé přátele kosí
Strach
Nenech je umírat
Strach
Je jenom pocit
Strach
Je jenom strach
Strach
Lehce dá se zlomit
Strach
Není žádný vrah
Klaun a Král
Klaun nahání hrůzu lidem světským
A potichu kráčí k popravě
Není to ten, jenž dává zář očím dětským
Vždyť nalévá víno jenom k otravě
Král klečí před tímto oplzlým katem
A bojí se zvednout hlavu
Z hrůzy je den i noc zmaten
Vždyť nemá přátel v davu
Klaun s vlasy nemravně řídkými
Hraje hru s esy v rukávu
Bičuje poddané řečmi plytkými
A nepřátelům připlácí na popravu
Král v tichu své duše přeje si
Se září v modrých očích
Ať klauna dají pověsit
Nechť nestraší v dlouhých nocích
Klaun třásl se hrůzou před pravdou
Snad zlost tam byla také
Překonal strach zlou odvahou
A příteli podal zkažené saké
Král podlehl otravě jedem
A ztratil dalších přátel
Teď toulá se sám světem
Jak pokořený anděl
Však ani klaun neskončil valně
Sám smažil se v pekle
Ve velkém kotli na dně
Na roztřepené metle
Král ve stáří svém
S jizvenou duší i srdcem
Střídá noc s dnem
A promlouvá se svým soudcem
Rád poznal by pravdu
Kdo nelhal a byl přítelem
Vždyť tisíckrát sám padl
A milou tváří byl sestřelen
Však ani on není bez viny
Neb lhal a podváděl také
Svůj charakter svalil v ruiny
Pár přátelům nabídl známé saké
Jak soudit lháře a slabocha krále?
Vhodit ho do lví klece?
Vždyť také uhořel málem
Raněn a podveden byl přece
Jeho soudem jest ztráta důvěry
Trestem samota a strach
O tomto příběhu jistě poletí pověry
Že klauna a krále zabila pravda – zdatný to vrah
Do knížek moudrých napsáno bude
Že dobře znala jsem klauna i krále
Však při vzpomínkách zalykám se studem
Neb přihlížela jsem vraždám konaným v sále
Uschlý list růže
Nečekám doteky slunce a léta
Jak pavouk svou síť
Já vzpomínky splétám
Až dojdu na konec podivné báje
Zaplatím ámen
A tiše jak anděl proklouznu rájem
Uschlý list růže stéká
Do mých dlaní
Šedivým pohledům
Se léta marně bráním
Kouzelná řeka vábí mě dále
A růže zpívá, že můžu být králem
Zabalím paletu zářivých stínů
Políbím klavír
Co daruji synům
Naleji víno všem přátelům svým
Posedím chvíli
A tiše jak motýl k oblakům uletím
Uschlý list růže stéká
Do mých dlaní
Šedivým pohledům
Se léta marně bráním
Kouzelná řeka vábí mě stále
Tam růže zpívá, že budu králem
Až najdu místo blízké tvým dlaním
Zapálím svíci
Co pergamen spálí
Zahřeji růži vánkem svých přání
Pokleknu k zemi
A tiše jak nebe se andělům vzdálím
Ticho
Když bouře v nocích usíná
A ticho se ztrácí v oblacích
Ďábel svět ve snu proklíná
Já k dětství se zpátky navracím
To ticho zažne síň pokladů
Kde matka hladí mou tvář
Království na dlaních bez hradů
I slunce jenž neztratí zář
Tím tichem toulám se rád
Co nezná stesk a žal
Kde necítím prohru i pád
Tam jsem jen já svůj král
Můj Bůh i kardinál
Síň pokladů ztratila zář
Má matka bloudí v oblacích
V tom tichu hledám tvou tvář
Jenž zpátky ke snům mě navrací
Paletou kouzelnou maluji tón
Kroky mé ozvěna zakrývá
Jen hudba co vyloudí saxofon
V tom tichu se ozývá
Tím tichem toulám se rád
Co nezná stesk a žal
Kde necítím prohru i pád
Tam jsem jen já svůj král
Můj Bůh i kardinál
To ticho mám rád
I stesk a žal
I vše co Bůh mi dal
Theatro
Výkriky obetí vrážd
Plač a smiech
Divadla života
Sprevádzajú ma
Na púti za smrťou
Kroky vedú tichou ulicou
Kde stovky ľudí uháňajúc
Strácajú svetlo
V notách vyškrtnutých
Rukou génia
Odchádzajú tváre
A my spolu s klaunom
Cítíme
Že máme
Úsmev mŕtveho
Pár správ o slobode
Ktorú nikdy
Nikto nestretol
Že možno vyklíči
Zo semienok
Nenávisti
Osud
Zvratky z Božej milosti
Dostala som do daru
Na prahu mojej krutosti
Zhasol plameň od žiaľu
Slepý starec padol k zemi
V tichej hrobke smrťou dýcha
Aj môj osud uväznený
Podplatila tvoja pýcha
Zvratky z Božej milosti
Nosím v krížoch drevených
Mám len kúsok smilnosti
Opustený nemý dych
Možno výčitky
svedomia
Nevyčítam spáleným očiam
Že uvidia bledé listy
Nevyčítam kúpený klam
Že vlastne dostala som nič
Nevyčítam absolventom radosť z pokánia
Nech hrejú noci tichým dychom
Nevyčítam ružiam tŕne, ktoré nerania
Nech kvitnú bielou nádherou
Nevyčítam sopkám páľavu ich kŕdľov
Aj tam sú chladné hrudy zeme
Nevyčítam ticho očiam bez slov
Aj vzlyky pohľadov sú zatratené
Nevyčítam bláznom
že sú šťastní
Nevyčítam, že som
Aj keď vlastne
Nie som
Žiadam
Žiadam kúsok oblohy
Ktorý Ti chcem vložiť do dlaní
Žiadam lásku nebohých
Ktorí strážia kroky mojich túlaní
Žiadam dotyk otázky
Ktorú píšem letmo každý deň
Žiadam nemé obrázky
Ktoré pálim ako pochodeň
Žiadam úsmev pohľadu
Ktorý hrávám ráno na klavíri
Žiadam svetlú náladu
Ktorá budí, ale vietor nerozvíri
Žiadam tvoje priznanie
Ktoré ohňom prehluší obavy
Žiadam a robím pokánie
Ktoré zachráni dušu, ale bez hlavy
Kristus
Z pobláznenia mokom slasti
Vstúpila som do rúk sĺz
V zabudnutí večnej vraždy
Zaspal Kristus v lonách múk
Opustený otca syn
Kvitol v tôni jabloní
Spráchnivetý starý mlyn
Dúfal, že sa ukloní
V zohavených márach diel
Zaspal schúlený
Z bezbolestných rokov tiel
Kdesi pramení
Oči
Tam
Kdesi za hladinou mojich myšlienok
za slnkom mojej mysle
V sopke môjho citu
Tam je tvoje miesto
Si horúci dych môjho žitia
Mrazivá iskra
Aj oči mojich očí
Vidím, čo vidíš ty
Cítim, čo cítiš ty
Som to čo ty
A predsa…
Dlane tvojich dlaní
A ústa plné vína
Aj to si ty
A ja?
Čo ja?
Som dych tvojho dychu
Možno aj tĺkot tvojho srdca
Kto vie
Kto nájde tú chvíľu
Ktorá urobí
Z môjho tela
Telo tvoje
Naše telo