Myšlienky – beztrestná a nekonečná sloboda !?

Píšem to, čo cítim a tak ako to cítim. Už dlho žijem v Českej republike (od r. 1996) a aj napriek tomu, že stále rozprávam po slovensky, ma občas básne napadajú v češtine. Je totiž denno denne všade okolo mňa. Nenájdete tu všetko, čo som napísala. Je to iba taký výber, ktorý sa budem snažiť občas obmeniť.

B. J.
Bezejmenná Jména
jenž potkávám denně
tváře bez vizitky
co otisknou se ve mně

Umřu, 
když nespatřím je jednou
stíny,
co bezelstně blednou.

Bezejmenná Jména
jež drtí moji víru
polibky z lhostejnosti
co ztratily svou sílu.

Jména,
jenž nemají své stíny
jsou pouhou ozvěnou
mé bezesné viny.

Zkoumání
Zkoumám
        Když dívám se ti do očí
        Jestli svět dá se otočit
Zkoumám
        V tom nebi modrém jako andělé
        Jestli zaprodal jsi přátelé

Zkoumám
        Když hledím v dáli nebeskou
        Jestli se ti jednou zastesklo
Zkoumám
        Zda prodal jsi mne za potlesk
        Zda vůbec mám mít stesk

Zkoumám
        Jestli zklamala jsem představy
        Nebo zradily tě obavy
Zkoumám
        Zda odpovíš mi na dotaz
        Či podíváš se na obraz

Zkoumám
        Jestli podvedl jsi sebe
        Zda otevřou ti nebe
Zkoumám
        Když dívám se ti do tváře
        Jsou to oči vraha nebo faráře?

Báseň psaná v prachu
Po paletě snů
Stéká moje pýcha
V noci bílých dnů
Přestala jsem dýchat

V zapomění stínů
Leží moje tělo
Přes doteky tvých snů
Navždy oněmělo

Chtěla jsem jen zářit
Jako svíce světla
Donutils´ mne zabít
Vstoupit na dno pekla

Teď se zvedám z prachu
Kráčím bledým stínem
V ústech cítím pachuť
Noc se stala mým dnem

V noci půjdu světem
Rozpustím se v davu
Sny přenechám dětem
Neztratím svou hlavu

Vstanu z bídy slibů
Nebojím se strachu
Vztyčím vlajku svých dnů
Báseň psanou v prachu

Strach
Strach
        Ten přítel s tváří ďábla
Strach
        Zjevuje se v davu
Strach
        Tvář, jenž Tě zmátla
Strach
        Jemu dáváš hlavu

Strach
        Hledí do tvé duše
Strach
        Křičí do všech stran
Strach
        Nemůže být rušen
Strach
        Žije bez zábran

Strach
        Ač bráníš se mu stále
Strach
        Ač kráčíš cestou jinou
Strach
        V té pasti stojíš dále
Strach
        Tvé myšlenky dál hynou

Strach
        Zabil přátel pár
Strach
        Zlomil pýchu v Tobě
Strach
        Ten obrovský žár
Strach
        Jenž potkáváš ho v hrobě

Strach
        Tvé jméno nosí
Strach
        V očích tvých je znát
Strach
        Tvé přátele kosí
Strach
        Nenech je umírat

Strach
        Je jenom pocit
Strach
        Je jenom strach
Strach
        Lehce dá se zlomit
Strach
        Není žádný vrah

Klaun a Král
Klaun nahání hrůzu lidem světským
A potichu kráčí k popravě
Není to ten, jenž dává zář očím dětským
Vždyť nalévá víno jenom k otravě

Král klečí před tímto oplzlým katem
A bojí se zvednout hlavu
Z hrůzy je den i noc zmaten
Vždyť nemá přátel v davu

Klaun s vlasy nemravně řídkými
Hraje hru s esy v rukávu
Bičuje poddané řečmi plytkými
A nepřátelům připlácí na popravu

Král v tichu své duše přeje si
Se září v modrých očích
Ať klauna dají pověsit
Nechť nestraší v dlouhých nocích

Klaun třásl se hrůzou před pravdou
Snad zlost tam byla také
Překonal strach zlou odvahou
A příteli podal zkažené saké

Král podlehl otravě jedem
A ztratil dalších přátel
Teď toulá se sám světem
Jak pokořený anděl

Však ani klaun neskončil valně
Sám smažil se v pekle
Ve velkém kotli na dně
Na roztřepené metle

Král ve stáří svém
S jizvenou duší i srdcem
Střídá noc s dnem
A promlouvá se svým soudcem

Rád poznal by pravdu
Kdo nelhal a byl přítelem
Vždyť tisíckrát sám padl
A milou tváří byl sestřelen

Však ani on není bez viny
Neb lhal a podváděl také
Svůj charakter svalil v ruiny
Pár přátelům nabídl známé saké

Jak soudit lháře a slabocha krále?
Vhodit ho do lví klece?
Vždyť také uhořel málem
Raněn a podveden byl přece

Jeho soudem jest ztráta důvěry
Trestem samota a strach
O tomto příběhu jistě poletí pověry
Že klauna a krále zabila pravda – zdatný to vrah

Do knížek moudrých napsáno bude
Že dobře znala jsem klauna i krále
Však při vzpomínkách zalykám se studem
Neb přihlížela jsem vraždám konaným v sále

Uschlý list růže
Nečekám doteky slunce a léta
Jak pavouk svou síť
Já vzpomínky splétám
Až dojdu na konec podivné báje
Zaplatím ámen
A tiše jak anděl proklouznu rájem

Uschlý list růže stéká
Do mých dlaní
Šedivým pohledům
Se léta marně bráním
Kouzelná řeka vábí mě dále
A růže zpívá, že můžu být králem

Zabalím paletu zářivých stínů
Políbím klavír
Co daruji synům
Naleji víno všem přátelům svým
Posedím chvíli
A tiše jak motýl k oblakům uletím

Uschlý list růže stéká
Do mých dlaní
Šedivým pohledům
Se léta marně bráním
Kouzelná řeka vábí mě stále
Tam růže zpívá, že budu králem

Až najdu místo blízké tvým dlaním
Zapálím svíci
Co pergamen spálí
Zahřeji růži vánkem svých přání
Pokleknu k zemi
A tiše jak nebe se andělům vzdálím

Ticho
Když bouře v nocích usíná
A ticho se ztrácí v oblacích
Ďábel svět ve snu proklíná
Já k dětství se zpátky navracím

To ticho zažne síň pokladů
Kde matka hladí mou tvář
Království na dlaních bez hradů
I slunce jenž neztratí zář

Tím tichem toulám se rád
Co nezná stesk a žal
Kde necítím prohru i pád
Tam jsem jen já svůj král
Můj Bůh i kardinál

Síň pokladů ztratila zář
Má matka bloudí v oblacích
V tom tichu hledám tvou tvář
Jenž zpátky ke snům mě navrací

Paletou kouzelnou maluji tón
Kroky mé ozvěna zakrývá
Jen hudba co vyloudí saxofon
V tom tichu se ozývá

Tím tichem toulám se rád
Co nezná stesk a žal
Kde necítím prohru i pád
Tam jsem jen já svůj král
Můj Bůh i kardinál

To ticho mám rád
I stesk a žal
I vše co Bůh mi dal

Theatro
Výkriky obetí vrážd
Plač a smiech
Divadla života
Sprevádzajú ma
Na púti za smrťou

Kroky vedú tichou ulicou
Kde stovky ľudí uháňajúc
Strácajú svetlo

V notách vyškrtnutých
Rukou génia
Odchádzajú tváre
A my spolu s klaunom
Cítíme
Že máme
Úsmev mŕtveho

Pár správ o slobode
Ktorú nikdy
Nikto nestretol
Že možno vyklíči
Zo semienok
Nenávisti

Osud 
Zvratky z Božej milosti
Dostala som do daru
Na prahu mojej krutosti
Zhasol plameň od žiaľu

Slepý starec padol k zemi
V tichej hrobke smrťou dýcha
Aj môj osud uväznený
Podplatila tvoja pýcha

Zvratky z Božej milosti
Nosím v krížoch drevených
Mám len kúsok smilnosti
Opustený nemý dych

Možno výčitky svedomia
Nevyčítam spáleným očiam
Že uvidia bledé listy
Nevyčítam kúpený klam
Že vlastne dostala som nič

Nevyčítam absolventom radosť z pokánia
Nech hrejú noci tichým dychom
Nevyčítam ružiam tŕne, ktoré nerania
Nech kvitnú bielou nádherou

Nevyčítam sopkám páľavu ich kŕdľov
Aj tam sú chladné hrudy zeme
Nevyčítam ticho očiam bez slov
Aj vzlyky pohľadov sú zatratené

Nevyčítam bláznom
že sú šťastní
Nevyčítam, že som
Aj keď vlastne
Nie som

Žiadam
Žiadam kúsok oblohy
Ktorý Ti chcem vložiť do dlaní
Žiadam lásku nebohých
Ktorí strážia kroky mojich túlaní

Žiadam dotyk otázky
Ktorú píšem letmo každý deň
Žiadam nemé obrázky
Ktoré pálim ako pochodeň

Žiadam úsmev pohľadu
Ktorý hrávám ráno na klavíri
Žiadam svetlú náladu
Ktorá budí, ale vietor nerozvíri

Žiadam tvoje priznanie
Ktoré ohňom prehluší obavy
Žiadam a robím pokánie
Ktoré zachráni dušu, ale bez hlavy

Kristus
Z pobláznenia mokom slasti
Vstúpila som do rúk sĺz
V zabudnutí večnej vraždy
Zaspal Kristus v lonách múk

Opustený otca syn
Kvitol v tôni jabloní
Spráchnivetý starý mlyn
Dúfal, že sa ukloní

V zohavených márach diel
Zaspal schúlený
Z bezbolestných rokov tiel
Kdesi pramení

Oči
Tam
Kdesi za hladinou mojich myšlienok
za slnkom mojej mysle
V sopke môjho citu
Tam je tvoje miesto

Si horúci dych môjho žitia
Mrazivá iskra
Aj oči mojich očí

Vidím, čo vidíš ty
Cítim, čo cítiš ty
Som to čo ty
A predsa…

Dlane tvojich dlaní
A ústa plné vína
Aj to si ty
A ja?
Čo ja?

Som dych tvojho dychu
Možno aj tĺkot tvojho srdca
Kto vie
Kto nájde tú chvíľu
Ktorá urobí
Z môjho tela
Telo tvoje
Naše telo